Nabízíme pomocnou ruku

Když duše dospívajícího volá o pomoc: Pomocnou ruku nabízí FOKUS Turnov

Úzkosti, panické ataky, sebepoškozování nebo paralyzující strach jít do školy. Problémy, které dříve dospívající řešili spíše výjimečně, se dnes stávají tvrdou realitou mnoha rodin na Turnovsku. Data Národního ústavu duševního zdraví ukazují, že téměř 40 % deváťáků vykazuje známky střední až těžké deprese a třetina bojuje s úzkostmi. Kritický nápor potvrzuje i Linka bezpečí, kde v roce 2025 vzrostl počet témat spojených se sebevražednými myšlenkami o čtvrtinu. Své o tom vědí i v turnovském Fokusu, kde zaznamenali meziroční nárůst mladých klientů o alarmujících 190 %. Cestou z této krize je včasná pomoc v komunitě, kterou představuje mimo jiné služba Sociální rehabilitace. Ta funguje jako bezpečný most zpět do běžného života. Je důležité zdůraznit, že tato podpora je ve Fokusu Turnov určena všem lidem s duševním onemocněním či v krizové situaci od 13 let věku výše, tedy jak dospívajícím, tak dospělým nebo seniorům. Vzhledem k současné situaci se však v tomto rozhovoru zaměříme na užší a momentálně nejvíce zranitelnou skupinu našich klientů: na dospívající a teenagery, u kterých může včasný zásah terénních či ambulantních pracovníků zásadně ovlivnit celý jejich budoucí život a nastartovat včas proces zotavení.

Pokud jako rodič sledujete, že vaše dítě výrazně mění chování, izoluje se, odmítá jíst, ztrácí zájem o kamarády nebo čelí šikaně, je přirozené, že cítíte bezmoc. Zvlášť v době, kdy jsou čekací doby na klinické psychology a psychiatry opravdu dlouhé. Dobrou zprávou je, že řešením nejsou jen tito úzce profilovaní specialisté nebo psychiatrické nemocnice. 

Smysl komunitní péče přibližuje Šárka Bezušková Střížková, vedoucí služby Sociální rehabilitace a metodička služeb FOKUS Turnov: „Prvním a klíčovým stupněm podpory by měla být péče přímo v komunitě, tedy tam, kde dítě žije, chodí do školy a má přátele. Komunitní služby dokážou zachytit krizi včas, stabilizovat stav mladého člověka a předejít tomu, aby se potíže třeba dále rozvinuly. Pokud ale vyhodnotíme, že klient či zájemce o službu potřebuje odbornou zdravotní či jinou specializovanou péči, pomůžeme mu zorientovat se v dostupných možnostech, vyhledat vhodné odborníky a navázat potřebnou spolupráci s dalšími službami.”

Hledání Únikového východu v praxi. 

Jak taková pomoc vypadá jsme se zeptali Barbory Matouškové, terapeutky a pracovnice Sociální rehabilitace FOKUS Turnov. Bára je zároveň jednou z průvodkyň Únikového východu – unikátní podpůrné skupiny pro mladé, kterou organizace úspěšně zřídila v roce 2023 jako přímou reakci na psychickou krizi dospívajících.

Báro, co je to vlastně sociální rehabilitace a jak pomáhá?

B: To je poměrně široký pojem a může v různých organizacích vypadat různě. Každopádně u nás ve Fokusu nabízíme službu Sociální rehabilitace všem ve věku od 13 let. Jedná se o bezplatnou službu (dle zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách), kterou poskytuje lidem s akutními psychickými problémy a závažným duševním onemocněním. Jejím cílem je, aby se klienti postupně zotavili z nepříjemné životní situace či náročného období natolik, že budou schopni žít samostatně, podle svých vlastních představ a možností.Tato služba má dvě formy a to ambulantní, kdy klient dochází za námi přímo na pracoviště ve Skálově ulici 84 v Turnově a terénní, kdy pracovníci docházejí za klientem tam, kde se cítí nejbezpečněji. Bohužel, v posledních třech letech jsme ve Fokusu zaznamenali téměř trojnásobný nárůst poptávky ze strany dětí a adolescentů. Služba se zaměřuje na nácvik zvládání úzkostných stavů a sebepoškozujícího chování, práce se sebevražednými myšlenkami či projevy, podporu při návratu do školního kolektivu, navazování sociálních vazeb a fungování v nich, nedílnou součástí je také práce s celou rodinou.

Které varovné signály by měli rodiče nebo pedagogové u dětí nejvíce sledovat? Jak poznat, že dospívající prochází vážnou duševní krizí? 

B: Na začátku je důležité zmínit, že určité změny v chování jsou přirozeným vývojem každého dítěte, nicméně v kontextu duševního zdraví je zásadní si všímat náhlých a trvalých změn v chování, které znesnadňují život dítěte (případně celé rodiny) a trvají déle než dva týdny. Mezi varovné signály patří dobrovolná izolace od rodiny i dosavadních kamarádů, ztráta zájmu o věci, které dítě dříve milovalo, výrazné zhoršení prospěchu, neomluvené hodiny nebo ranní nevolnosti spojené s odmítáním jít do školy. Sledujte také tělesné projevy a oblečení – například nošení dlouhých rukávů a mikin v letním horku bývá častým způsobem, jak skrýt stopy po sebepoškozování. Pozornost věnujte i extrémním výkyvům nálad, náhlé plačtivosti, poruchám spánku, trvalé únavě nebo výrazným změnám v příjmu potravy.

Sebepoškozování je pro rodiče nebo blízké osoby dítěte nesmírně citlivé a děsivé téma. Pokud zjistí, že si jejich dítě ubližuje, jak mají reagovat a co naopak rozhodně nedělat? 

B: Zjištění, že si dítě ubližuje, vyvolá v každém rodiči obrovský šok, strach, bezmoc a někdy i vztek. První a nejdůležitější pravidlo zní: nereagujte křikem, tresty ani výčitkami typu ‚Co nám to děláš?‘ nebo ‚Chceš nás zničit?‘. Stejně tak nepomůže hysterický pláč nebo zabavení telefonu a okamžité domácí vězení. Dítě se nepoškozuje proto, aby manipulovalo okolím nebo na sebe ‚upozorňovalo‘. Je to projev extrémního vnitřního přetlaku a zoufalá snaha fyzickou bolestí přehlušit neúnosnou bolest psychickou. Reagujte s maximálním možným klidem. Ošetřete případné rány a ukažte dítěti bezpodmínečné přijetí: ‚Vidím, jak moc se trápíš a jak hlubokou bolest prožíváš. Jsem tu s tebou, neodsuzuji tě a společně najdeme bezpečnější cestu ven.‘ A co nejdříve vyhledejte podporu v komunitě – například u nás. Dost se nám v praxi osvědčuje použití odkláněcích technik, které je možné využít i v domácím prostředí. Základem je pokusit se o odklonění potřeby ublížit si alespoň o 20 minut. Hezky zpracované materiály pro rodiče najdete třeba na: (https://dzda.cz/materialy-pro-rodice/) 

Pokud rodič/e vidí, že dítě prochází akutním těžkým obdobím, co může udělat hned teď? Máte pro ně nějaké praktické rady? 

B: V první řadě dospívajícího neodsuzujte a nezlehčujte jeho stav větami jako ‚to přejde‘ nebo ‚ty nic nevíš o skutečných problémech‘. Místo výslechu nabídněte bezpečné sdílení: ‚Vidím, že se teď necítíš dobře a trápíš se. Chci, abys věděl, že jsem tu pro tebe a společně to zvládneme.‘ Pokud prochází akutní panickou atakou, nepanikařte. Pomozte mu se uzemnit – dýchejte zhluboka spolu s ním (pomalý nádech na 4 doby, dlouhý výdech na 6) a využijte třeba smyslovou techniku mindfulness 5–4–3–2–1, která mysl spolehlivě vrátí zpátky do reality. 

Mnoho rodičů i dospívajících má strach, že kontaktováním Fokusu nebo podobného zařízení dostanou jakousi nálepku „blázna“ nebo se o jejich problémech dozví okolí. Co byste jim vzkázala? 

B: Chápu, že stigmatizace duševních obtíží v malém městě vzbuzuje obavy. Chci ale všechny ujistit: u nás platí mlčenlivost. Služba může fungovat zcela anonymně. Informace o klientech nesdílíme se školou, úřady ani s lékaři bez jejich výslovného souhlasu. Naším cílem není dávat diagnózy nebo někoho škatulkovat nebo hodnotit. Naopak, učíme, že říct si o pomoc v těžké chvíli není projev slabosti, ale naopak obrovské odvahy a síly. 

Možná by rodiče zajímalo, jak konkrétně vypadá první kontakt, když se k vám rodina nebo dospívající rozhodne přijít? 

B: Rozumím. Pro návštěvu není potřeba žádné doporučení od lékaře ani předchozí diagnóza. Stačí nám zavolat nebo napsat. První schůzka je nezávazná, můžeme se potkat u nás v klidném a bezpečném prostředí, nebo kdekoliv, kde se zájemce cítí bezpečně. Vše je postaveno na dobrovolnosti a maximálním respektu.

Ve Fokusu pracujete s principem Recovery neboli zotavení. Co to přesně znamená? 

B: Recovery je přístup, který říká, že i s duševním onemocněním nebo po těžké psychické krizi je možné žít plnohodnotný, spokojený a smysluplný život. Nezaměřujeme se jen na potlačování příznaků, ale na objevování silných stránek dospívajícího. Pomáháme jim najít pevnou půdu pod nohama, aby mohli znovu věřit sami sobě.