Deinstitucionalizace je proces nebo přechod od ústavní (institucionální) péče o osoby s duševním onemocněním ke komunitní péči.

Za ústavní péči je z odborného hlediska považována taková služba, která je velkokapacitní a převažují v ní řád a předpisy nad naplňováním individuálních potřeb a práv uživatelů. Bydlení neodpovídá běžnému standardu a neposkytuje soukromí. Jsou to služby, které izolují své uživatele od vztahů, rodin, komunity, možnosti práce a uplatnění svých zájmů, koníčků či nadání.

Komunitní služby nabízí daleko větší možnosti v poskytování péče zaměřené na individualitu uživatele, je daleko flexibilnější a dokáže více podporovat silné stránky uživatele. Služba komunitního typu také podporuje uživatele v jeho přirozeném prostředí, v jeho bydlení, v jeho komunitě a bere v potaz specifika, která jsou dána lokalitou bydliště uživatele.

Cílem deinstitucionalizace je tedy zkvalitnění služeb i života uživatelů tak, aby jim bylo umožněno žít běžný život v jejich přirozených podmínkách, s ohledem na jejich individualitu.

Stigma znamená společenské odmítání domnělých nebo skutečných vlastností, přesvědčení nebo chování, které odporují sociálním normám. Stigma duševní nemoci je charakterizováno nedostatkem vědomostí o duševních nemocech, strachem, předsudky a diskriminací. Historie je poznamenána izolací a exkluzí duševně nemocných (útulky, trýznění), které však do jisté míry přetrvávají i v současnosti a jsou posilovány existencí institucionálních forem zdravotní nebo sociální péče. Souvisí to i s tím, že duševní poruchy mají kromě svých důsledků zdravotních i závažné důsledky nezdravotní: narušení vztahů s blízkými osobami, riziko bezdomovectví, sebevražedného jednání, možnost nedobrovolné léčby a hospitalizace. Psychické onemocnění se navíc i často projevuje navenek bizarním či neobvyklým chováním.

Důsledky stigmatizace:

• nízká zaměstnanost lidí, kteří trpí závažnými psychickými poruchami – stigmatizující postoje zaměstnavatelů, nedostatek vhodných pracovních míst, obavy duševně nemocných z odhalení psychické poruchy v zaměstnání, nedostatečná rehabilitační podpora nižší funkční kapacity u těchto lidí
• skrytá psychiatrická nemocnost – až polovina lidí, kteří trpí psychickou poruchou, se nedostává adekvátní odborné pomoci a léčby. Možné stigma duševní nemoci je bariérou vstupu do odborných služeb.

V posledních letech byla v mnoha zemích vyvinuta řada iniciativ, které se zaměřovaly na snižování stigmatu duševní nemoci ve společnosti celkově i uvnitř specifických skupin. Patří mezi ně: destigmatizační kampaně, veřejné diskuse, přednášky, programy stimulující zaměstnanost duševně nemocných, terénní a krizové týmy zvyšující léčenost závažně nemocných, posilování uživatelských hnutí a organizací, zavádění legislativy podporující práva duševně nemocných.